Lehli jsme si na karimatky, zakryli se spacaky jen tak a svorne ztratili vedomi. V 7 rano zacali pranim pekneho dne v 5ti jazicich. A bylo po spanku. Kavicka, voda a cekani. Lefka monotone huci a najednou vidime zemi. Zadostive vyhlizime logarsky prusmyk, ze ktereho jsme byli v roce 2008 tak uneseni. Byl tam 🙂 Nostalgie. Zatoka Palermo, Vlore, Korfu. Jsme prekvapeni, ale jedeme napred do Igoumenitsy. Po 25 hodinach plavby, silenych manevrech v podpalubi, kde se dalo jen stezi protahnout mezi auty, odvazujeme motorky a kazdy v jedne koleji sjizdime z lodi. Posledni zamavani Honzovi a nase lod odplouva na Korfu. Jedna etapa cesty je za nami. Byli jsme zvedavi, nateseni, nedockavi a jsme naplneni zazitky a spokojeni. Rozhodne to stalo zato.
V chaotickem baleni jsme si nevzali na palubu „hygosku“, tak se myjeme na molu. Voda v kanystru ma cca 50°C. Takovy teplo bylo v garazi v podpalubi. I motorky mely ihned po nastartovani na teplomeru jeden dilek, jakoby 10 minut klapaly na miste.
V Italii jsme kesku nenasli (jednu jsme projeli a na druhou nejak nezbyl cas), tak jsme museli „ulovit“ tu reckou. Najit ji nebyl problem, ale v poledne se u ni ve stinu schovavali domorodci. „Jedeme na jidlo a pak se vratime“ a bylo dohodnute. Kureci salat se zalivkou sefa kuchyne byl. No byl proste fantastik 🙂 Ty slunkem provoneny rajcata, ne jak ty oranzovy zmetky u nas. Sama chut. Briska plny a mazeme zpet pro kesku. Zase lidi. Finty, tanecky kolem a Roman uz zaznamenava navstevu.
Loucime se s pristavnim mestem a jen tak plazove, do 50 km/h jedeme k hranicim. Tak, jak to odsuzujeme, jen v tricku a kratasech. Vydrzime to jen par kilometru, pak oblikame aspon bundy. Prijemny to neni, ale co se da delat. Jedeme nejkratsi cestou, pres hory, serpentynami, stoupanim a klesanim. Pekna, pohodlna „kochacka“. Dan si malem „ustlal“ na zelve. Nejak na to nebyl pripraven ze muze po silnici jet i zelva. Chvilku jsme ji mucili a premlouvali at nam zapozuje do objektivu, ale nechtela.
Celnice? Jak se rika 1A. Zadny problemy, zadne zdrzovani. Gjirokaster 24 kilometru…
V hotelu bydli i cesky par. Po vytouzene sprse vyrazime do mesta. Je plne turistu, nevoni tak jak si ho pamatujeme a uplne ztraci ten puvab, ktery se nam tak libil. Vecerime specialitu Gjirokasteru, koule osmazene okorenene ryze, spojene vajickem. Nasi spolubydlici neomylne vybiraji stejny podnik 🙂
Na hlavni ulici si davame kafe a rakiji, ovsem ducha stareho mesta pomale ale jiste tvrde likviduje byznys… Zadni mistni dedecci, popijejici rakiji, ale nagelovani boys v ruzovych trickach. Jsme rozcarovani…
Na hotelu jeste ochutname jupika a pak okamzite usiname.