Necky už odpluly… 😉 😆 😎

Tady je důkaz. Omlouvám se za kvalitu, ale maličko jsem zazmatkoval.

Vzhledem k pocasi nad Fagarasem zahajujeme po ranni kavicce presun do Madarska. Behem dne se k nam pripojuje kolega na PeDecku, az ke Gyoru jedem ve trech. Jede se fajn, sem tam kafe a cigarko na pumpe. Na madarskych hranicich se snad uz klasicky nasirame pri placeni dalnicni znamky 👿 🙄 Plan byl dojet do kempu v Szegedu, ale nakonec protahujeme trasu az na Senec, kam miri i pandulaci vracejici se ze Slovinska. Do kempu prijizdime soucasne, uz za tmy. Kebab, pivo, slivovicka, druzba… 😎

Rano v poklidu balime, davame Babu z druhe strany a pak uz po dalnici az k Brnu. Na prvnich semaforech si tradicne potreseme rukou… „Cesta dale nevede. Delali jsme co jsme mohli…“

Fotky najdete v galerii…

Navzdory predpovedi nam rano pocasi pralo, proto jsme bez prutahu vyrazili. Skutecny Draculuv hrad vynechavame, protoze pocasi se zde meni kazdym okamzikem. A jet transfagarasskou magistralu v desti by nebylo zrovna dvakrat prijemne. Prejizdime hraz a spoustou zatacek, da se rict ze porad na trojku, ukusujeme kilometry. Husty les okolo, spousta piknikujicich rodinek, pohodicka kam se podivas 😉

Euforii z jizdy strida sok pri setkani s medvedem. Byl od nas jen par metru, na kraji silnice. Nastesti ho nenapadlo prijit bliz a nechat se pohladit 🙂 Kdo neveri, at neveri. My mame dukaz v podobe hratkeho filmu. Chtel jsem ho tak moc natocit, ze jsem si utrhl kameru z helmy. Presto je na nekolika kratkych zaberech zretelne videt. Nedivnejsi mi pripada, ze byl u huste frekventovane cesty v nadmorske vysce jen asi 800m. Jedno vim jiste, tam by me do stanu nikdo nedostal.

Pak uz jen sledujeme panoramata, nekolikrat zastavujeme a fotime. Udaj o nadmorske vysce je ctyrciferny, konci na cisle 2038m. Jsme na vrcholu. Znatelne se ochladilo. Vali se tu mraky, ale zatim neprsi. V kratke pauze okukujem nekolik stanku s ruznymi cetkami a potravinami. Po nekolika zatackach sjizdime z cesty a varime kavicku. Majestatni vrcholy kolem nas nevyvadi z nemeho uzasu. Jeden mrak a kvapem balime. Uz v desti hledame ukryt pod jakymsi polotunelem, slouzicim jako ochrana proti padajicimu kameni. Saskujeme s videem a fotakem, vysledky snad brzo uvidite 😉

Dest ustava, sjizdime z hor a na louce varime obed. Siesta v trave a s rukama za hlavou ovsem nebezpecne svadi ke spanku, proto sedame na mrchy a jedem dal. Navic obzor opet nevesti nic dobreho. Nasleduje asi 10 kilometrova mezihra s nepromoky. Oblict a vyslict 😀 Prijizdime do Sibiu a zacina peklo. Totalni zacpa, vedro, motory vari a my jsme zase durch – tentokrat propoceni. Usek asi 4 kilometru jedeme, nebo spis stojime pres hodinu. Dnes mel byt prolog enduro zavodu, ale poradatele (KTM) ho presunuli na sobotu. To nam vyznamne nabouralo harmonogram. Bavime se o tom, jak si tady KTM (rakouska firma) usporada reklamni akci, protoze u nich by nemohli ani na asfalt. Tady to nikdo neresi. Zase je to jen o penezich. Odpocivame na pumpe a mizime odsud.

Sotva par kilometru a zase prsi. Totalne promoceni odbocujeme k motelu a je nam uplne jedno, kolik stoji. Chceme sucho. Cena je nakonec na spodni hranici domluveneho limitu, susime hadry, cpeme briska a smolime denik.

P.S. Daytona nas dohnal svym mejlem k slzam. Tak jsme se snad jeste nenasmali. Jendo dik!!! 😉 a pozdrav svihaka lazenskeho. Jo a skatulky jsou tady upne k hovnu, tady se jezdi podle lisejniku. Vsak to znas…

Rano zadny kaficko, Borak nemel cigara a tak delal ofuky. Navlikal to na to, ze jako radsi jedem. Jo, na prvni pumpu. Pak skutecne kavicka a uz mazeme k Branu. Pikolik nas navadi na prvni mozne parkoviste, odkladame vsechny prebytecne cajky a jen nalehko funime k hradu. Je zde lidi jak ve Krtinach na velkeee.

Prohlidka nic moc – „to vam nezavidim, kdyz to srovnam s vyletem na Kokorin…“ [(zasveceni vedi) ostatni odkazujeme na hru Jary Cimrmana, Dobyti severniho polu] Opoustime hrad, zaslapujeme nekolik nizkopodlaznich psu, registrujeme asi kilometrovou frontu na listky a shodujeme se na tom, ze prijet ted, by nam byl celej Bran ukradenej.

Menime igelity, tahame za plyn a stoupame do dalsiho ze sedel (1260 m). Mydlime zatacky, sem tam neco predjedem (bezmozci predjizdi nas) a za Curtea de Arges odbocujeme k monastiru a varime hruzy z Vitany. Dan se handrkuje s divokym psem o uzemi, vlezli jsme mu do teritoria a on to tezce nesl. Jako omluvenku dostal zbytky slepice na paprice, ale jestli prezije noc uz netusime. My, diky slivovici, zatim zijem.

Pri poslednim tankovanim pred transfagarasskou magistralou prohodime par slov se skupinkou cechu s Uckama na SPZkach. Tesne pred pravym Vladovym hradem bereme nocleh. Po druhe nas nemine manzelska postel (jsou cim dal mensi 🙁 ), ale motorky jsou o5 za vraty. Standardni sprcha, standardni Ursus a tentokrate – diky informacim od Verky Ve – ochutnavame „Mititei“ (castecne pripominaji nase Cevapcici).

Predpoved pocasi na zitrejsi den je podle TV zprav bohuzel neprizniva. Nicmene jeste ted sviti hvezdy i nad Fagarasem.

Romanovi diky za icka ze sportu a mamce Vladce za komentare, ale mame potize s jejich ctenim. Proto vsem, kteri nas chteji potesit, nebo povzbudit – tak funguje rumunsko@endurosport.cz – to vyzvedavame kazdy vecer. Dekujeme vsem, kteri napisou, je to pro nas obrovska vzpruha….fakt! Jestli se ale bojite publicity, napiste na konec mejlu, NEDEKOVAT a my to neposleme ven 😉

Dnes ujeto 142 km.

Vstavani je den ode dne horsi, schranky nam chatraji 🙂 . Jeste davame kafe na terase pod slunecnikem a pak uz vyrazime smerem na Brasov. Protoze posledni dobou porad nekam jedem, dnesni etapu jsme naplanovali na 200 km, se zastavkami po zhruba 40 km. Tento model se zda se osvedcil. Kratce po prvni zastavce zacalo ale drobne mrholit a nebe na obzoru nevestilo nic dobreho. Po kratke porade se soukame do nepromoku. Delame dobre – do 5 minut lije jako z konve. Az do dneska nam pocasi pralo, ted ale padaji hovna s hackama… 🙁 Jedeme jak s hnojem, protoze mame oba vzhledem ke spuntum respekt a navic je cesta sama serpentina – stoupame do 860 metru.
Posledni litry moldavskeho benzinu davno proleteli vyfukem, proto ihned pod sedlem odbocujeme k benzince. Tankujeme, davame kavku, odhanime zebracku a protoze dest ustava, jedeme dal. K tem zebrakum: Sice to zkousi, ale je citit respekt – stoji v uctive vzdalenosti a neexistuje aby se jen dotkli nasich veci. I kdyz samozrejme neuspeji, nakonec jeste popreji „Drum bun“ (Stastnou cestu).
Na dalsi zastavce obedvame thajskou ryzi ze sacku (vyborna) a Dan se pousti do rozhovoru s popem, ktery jede stopem do Sibiu. V Rumunsku to tak funguje. Na pumpu prijede auto, lidi vystoupi, prejdou na druhy konec a tam zase nastoupi do dalsiho auta. Pop nam pozehnal motorky, my vypili kafe a frcime dal.
Projeli jsme Brasov, blizime se k Branu. Jsme durch. „Hotel u cesty, symbol nestesti, ty chces tedka spat – to se musim smat…“ 😀 Motorky za vrata, sprcha, suseni hader, Ursus. Rozhodli jsme se jist tradicni jidla takze stejne jako vcera vecerime Tochituru – masovou smes s polentou a syrem, tentokrate „Mamaliga zu Branza“. Je jina nez vcera, zrejme dle krajovych zvyklosti. Po tydnu se v tech jidelniccich zaciname trochu orientovat 🙂 . Mnamka!
Dnes (ve srackach) ujeto 192 km.

P.S. Tisecere diky devcatum z Herbavitu. A samozrejme diky pandulakovi za zasobu humornych SMS ze Slovinska. Mimochodem – diky volne WiFi v hotelu jsme si presmerovali komentare na mail, takze se neupejpejte a komentujte nebo mejlujte…

Vcera jsme se malicko priozrali, takze jsme malem rano nestihli prohlidku nejvetsiho vineho sklepa na svete. Nafasovali jsme slusivou vesticku, prijel pro nas ekovlacek a prohlidka zacala. Ulice zde maji jmena, jsou tu dopravni znacky a dokonce prechody pro chodce. Maji tu i Becherovku z roku 1902. Luxusni degustacni saly zarizeny v ruznych stylech sem prilakaly nejednu osobnost. Svuj box na vino tu ma i Putin. Po 2 hodinach ve sklepe sedame na stroje a vracime se smerem na Rumunsko. Na Megakrizovatce bloudime. Davame si na obed saslik a salatek. Danovi dosel benzin. Jen jsme motorku polozili na bok, prelili benzin do druhe pulky a k pumpe jsem dojeli bez potizi. Poprve jsme na hranicich museli otevrit kufry. Tato hranice byla fakt odporna, dohromady asi 7 okynek 🙁 no uz jsme zase v Rumunsku. Prejizdime asi nejchudsi oblast a u silnice se fotime s obrovskymi rostlinami konopi. K veceri jsme si nechali doporucit tradicni jidlo. Byla to dobrota.
Jeste jednu vec musime vypichnout a to Pirsovy organizacni tasticky. Presne vime, kde co mame, kdykoliv to najdeme a zase zaradime zpet. Proste jedna velka parada.
Vladence dekujeme za mejlika, potesil nas.

Naprosto netradicne odjizdime v 9 hodin. Sbaleni, umyti a bez snidane. V Bicazu menime igelty a letime na vychod. Roman slavil vcera svatek se mnou a dnes se svym jmenovcem (mame desitky fotek u cedule se jmenem mesta Roman). Dvouprodovkou, kdy pravy pruh mel metr a pul, jse prijeli do Iasy. Univerzitni mesto nas privedlo za pomoci ochotneho ridice mhd k hranici. Standartni doba poledni je predurcena k prekracovani hranic. Rumuni nas pustili dokonce prednostne a Moldavci na nas vyrukovali s rustinou. Hranice nas zdrzela hodinu. Nablizkou jsme se vratili do raje. Zadnej asfalt, jen pisek, sotolina a hlina. Palba, polykame tuny prachu. Oprasujeme rustinu, ta je tady skvela. Malo pijeme, proto hledame benzinku. Dobre 20 minut konverzujeme s domorodci. Neobvylka symbioza. Maturita z rustiny se vyplatila ale slovicka sakramentsky lovime. V 17:10 prijizdime k brane vinozavodu Crikova a jsme odmitnuti. Dalsi exkurze je v 10 rano. Snazime se najit nocleh, neblizsi spani je v cetru Kisineva, asi 20 km. U cesty si kupujeme kazdy jedno pivo (2 litry) a hledame misto na spani. Tady neni problem spat kdekoliv. Borak cely den proklika Garmina – vsuvka. „Kdekoliv“ je tresnovy sad nad Kisinevem, POHODA,KLID, doutniky.
Nedavame plany na rano, ale jdeme do sklepu 🙂
Ujeto : 353 km

Strasny smrad vyprodukovany Bormenovou vecerni kakofonii se v pokoji drzel az do rana. Vstavani nam jde cim dal hur. Pri jizde netrpi zadek, jak by se mohlo zdat, ale zada. Snidame vajecnou omeletu, dopisujeme denik. Pri vecernim brifingu Dan objevil na mape nablizku, tensi cara uz snad ani neexistuje. Ackoliv, kde je cara, je i cesta 😉 . Obvykle tanecky s Garminem a jsme 10 km mimo. Silnice byla spravna, jen smer byl opacny. Odbocujeme a mazeme do hor. Auta mizi a silnice se meni polnacku. Jasame! Polnacka zmizela… Jdeme do stupacek. To trva asi 3 hodiny. Litame po horach jako sileni. Vyhybame se kravam, psum i konim. Vyjezdy stridaji sjezdy, vymetame kaluze a diry. Je to fakt narocny, ale dokonale uspokojujici. Nemit sebou kufry a vsechny ty kramy, jet si jen tak na lehko – to by panecku bylo svezenicko. Po dnesku motorky ztratily svuj lesk. Potkavame skupinu severomoravanu. Cigarko, rozbor okoli a jedeme v sesti 🙂 . Porucha jedne z KTM – jak jinak 😉 a zase jsme sami. Nasyceni offroadem se vracime na silnici, ktera stoupa serpentynami do sedla (1105 m). Opet jasame. Asfalt je na rumuske pomery velmi kvalitni, takze nase BMW vykruzuji zatacky jako v Moto GP.
Posledni dnesni cil byla souteska Bicaz. Pouziju oblibenou pandulakovu vetu „Bylo to dobry, ale…“ Takze bylo to dobry, ale tech aut, tech lidi a tech der. Jednoznacne nejhorsi silnice, kterou jsme zatim jeli. Lidi a aut proto, ze rumuni radi jedi venku. U silnice je metr travy a uz se na nem vali rodinka a cpe se. Taky je nedele, takze jsou vsichni na vylete. Souteska je fakt pekna, cesta se zakusuje primo do skaly. Urcite stoji za videni. Mame toho dnes dost, proto hledame nocleh. Garmin nasel kemp, tak tak tam jedeme. Opet velka minela, kemp je opusteny. Vracime se asi 8 km a bereme nocleh v pristavu u jezera.
Ujeto 284 km z toho 300 km ve stupackach 😉
Dnes jsme si to fakt pekne davali 🙂
Pocasi nam preje, dnes polojasno, teplota do 25 stupnu.

V 8 hodin lezeme z dutych vlaken, kratce posnidame zbytky od vecere a uderem 10 hodiny opoustime Tokaj. Neujeli jsme ani 30 kilometru a stala se nam nejkritictejsi situace cesty. Po prujezdu krizovatkou vjel Romanovi zleva do cesty jakysi ko..t s kombikem. Uhybny manevr se zdaril, ke kolizi nedoslo, presto skoncil Roman az na chodniku. Dan po nem okamzite vystaroval a po nekolika metrech mu zablokoval cestu. To uz prijel i Roman a oba jsme se do neho pustili. Ale do drzky nedostal. Presto se na dalsich semaforech bal zastavit vedle nas. Hranice jako tradicne kolem obeda. Zaskocila nas fronta a kontrola pasu na rumunske strane. Menime bankovky a odhanime zebraky (nic nedostanes, tahni ty ….). Asi po 50 kilometrech se konecne objevuji kopce. To „placato“ bylo uz dost nudny. Radime 2,3 a plnej, brzdy,2,3 a znova. Jsme u vytrzeni. Soupame. V konobe u cesty objedvame (je kolem treti). Biftek, salat, kafe. Dobrota. Sledujeme enduraky radici v horach. Deti se foti u nasich motorek, pak i na nich. Dalsim zastavenim je vesely hrbitov v Sapante. Do kazdeho dreveneho nahrobku je vyrezan pribeh nejak spojeny se zesnulym. Zajimave. Trosku nas zaskocil casovy posun, tak zaciname hledat nocleh. Nic neni dost dobre 🙂 , tak jedeme porad dal. Stupame do sedla Prislop (1416m) a zacina se stmivat. Zapiname i vetraky na bundach a dojde i na vyhrivane rukojeti. Hory jsou neuprosne. Prvni hotel na ceste je nas. Je 21 hod. Sprcha, krkovice na rostu, Ursus. Sleeeeep 🙂

P.S. Irenko – diky! Ostatni – piste! rumunsko@endurosport.cz 🙂