V 8 hodin lezeme z dutych vlaken, kratce posnidame zbytky od vecere a uderem 10 hodiny opoustime Tokaj. Neujeli jsme ani 30 kilometru a stala se nam nejkritictejsi situace cesty. Po prujezdu krizovatkou vjel Romanovi zleva do cesty jakysi ko..t s kombikem. Uhybny manevr se zdaril, ke kolizi nedoslo, presto skoncil Roman az na chodniku. Dan po nem okamzite vystaroval a po nekolika metrech mu zablokoval cestu. To uz prijel i Roman a oba jsme se do neho pustili. Ale do drzky nedostal. Presto se na dalsich semaforech bal zastavit vedle nas. Hranice jako tradicne kolem obeda. Zaskocila nas fronta a kontrola pasu na rumunske strane. Menime bankovky a odhanime zebraky (nic nedostanes, tahni ty ….). Asi po 50 kilometrech se konecne objevuji kopce. To „placato“ bylo uz dost nudny. Radime 2,3 a plnej, brzdy,2,3 a znova. Jsme u vytrzeni. Soupame. V konobe u cesty objedvame (je kolem treti). Biftek, salat, kafe. Dobrota. Sledujeme enduraky radici v horach. Deti se foti u nasich motorek, pak i na nich. Dalsim zastavenim je vesely hrbitov v Sapante. Do kazdeho dreveneho nahrobku je vyrezan pribeh nejak spojeny se zesnulym. Zajimave. Trosku nas zaskocil casovy posun, tak zaciname hledat nocleh. Nic neni dost dobre 🙂 , tak jedeme porad dal. Stupame do sedla Prislop (1416m) a zacina se stmivat. Zapiname i vetraky na bundach a dojde i na vyhrivane rukojeti. Hory jsou neuprosne. Prvni hotel na ceste je nas. Je 21 hod. Sprcha, krkovice na rostu, Ursus. Sleeeeep 🙂

P.S. Irenko – diky! Ostatni – piste! rumunsko@endurosport.cz 🙂