Rano zadny kaficko, Borak nemel cigara a tak delal ofuky. Navlikal to na to, ze jako radsi jedem. Jo, na prvni pumpu. Pak skutecne kavicka a uz mazeme k Branu. Pikolik nas navadi na prvni mozne parkoviste, odkladame vsechny prebytecne cajky a jen nalehko funime k hradu. Je zde lidi jak ve Krtinach na velkeee.

Prohlidka nic moc – „to vam nezavidim, kdyz to srovnam s vyletem na Kokorin…“ [(zasveceni vedi) ostatni odkazujeme na hru Jary Cimrmana, Dobyti severniho polu] Opoustime hrad, zaslapujeme nekolik nizkopodlaznich psu, registrujeme asi kilometrovou frontu na listky a shodujeme se na tom, ze prijet ted, by nam byl celej Bran ukradenej.

Menime igelity, tahame za plyn a stoupame do dalsiho ze sedel (1260 m). Mydlime zatacky, sem tam neco predjedem (bezmozci predjizdi nas) a za Curtea de Arges odbocujeme k monastiru a varime hruzy z Vitany. Dan se handrkuje s divokym psem o uzemi, vlezli jsme mu do teritoria a on to tezce nesl. Jako omluvenku dostal zbytky slepice na paprice, ale jestli prezije noc uz netusime. My, diky slivovici, zatim zijem.

Pri poslednim tankovanim pred transfagarasskou magistralou prohodime par slov se skupinkou cechu s Uckama na SPZkach. Tesne pred pravym Vladovym hradem bereme nocleh. Po druhe nas nemine manzelska postel (jsou cim dal mensi 🙁 ), ale motorky jsou o5 za vraty. Standardni sprcha, standardni Ursus a tentokrate – diky informacim od Verky Ve – ochutnavame „Mititei“ (castecne pripominaji nase Cevapcici).

Predpoved pocasi na zitrejsi den je podle TV zprav bohuzel neprizniva. Nicmene jeste ted sviti hvezdy i nad Fagarasem.

Romanovi diky za icka ze sportu a mamce Vladce za komentare, ale mame potize s jejich ctenim. Proto vsem, kteri nas chteji potesit, nebo povzbudit – tak funguje rumunsko@endurosport.cz – to vyzvedavame kazdy vecer. Dekujeme vsem, kteri napisou, je to pro nas obrovska vzpruha….fakt! Jestli se ale bojite publicity, napiste na konec mejlu, NEDEKOVAT a my to neposleme ven 😉

Dnes ujeto 142 km.